Historie
Horácký džbánek se za dosavadních 21 ročníků své existence dočkal tří různých pořadatelů. Tím prvním, který jej tedy založil, bylo Okresní kulturní středisko ve Žďáře nad Sázavou a ještě přesněji jeho pracovník Jindřich Petříček.
I.
Horácký džbánek vznikl jako volná součást Okresních mírových slavností a okresních dožínek, které byly určeny spíš občanům středního a vyššího věku. Měl se stát programovou nabídkou pro mladé a vycházelo se z toho, že folková hudba a spřízněné žánry tehdy byly na zřetelném postupu v žebříčku oblíbenosti.
Jakkoliv šlo o politické zadání, je dlužno poznamenat, že Jindřich Petříček nebyl kovaný ideolog, spíš bohém a bonviván, ochotný dokonce mírně ideologicky riskovat (což bylo nutné, protože zejména folkoví písničkáři byli velmi často tribuny názorů, které se režimu líbit nemohly). Přehlídka byla koncipována zpočátku spíš jako přehlídka regionálních amatérských kapel, doplněná o menší počet profesionálních nebo alespoň celorepublikově známých účinkujících.
Po celá osmdesátá léta i počátkem let devadesátých se přehlídka konala na třetím nádvoří Žďárského zámku v sevřeném prostředí barokní architektury, které při vhodných klimatických podmínkách působilo příjemným dojmem až komorního prostředí (ovšem při vedrech zde bylo skoro k nevydržení). Návštěvy se pohybovaly řádově ve stovkách diváků, tipl bych si, že v roce 1989 jich mohlo být kolem sedmi stovek. Mnozí účastníci tehdejších ročníků vzpomínají na dozorující tajnou policii, na všelijaká důrazná varování před vystoupením, o čem se nesmí mluvit, a na podobné dobový kolorit dotvářející reálie. V zájmu objektivnosti je ale spravedlivé poznamenat, že už v předlistopadové epoše se mezi dobrovolnými spolupořadateli festivalu (stejně jako u jiných přehlídek tohoto typu v republice) vytvořil tým lidí, kteří se snažili především o to, aby sem přinesli to nejlepší z českého folku, country a trampské písně bez ohledu na to, jaká ideologická vymezení si kdo na okrese vymyslí.
II.
Po roce 1989 přešel zámek po restituci do majetku rodiny Kinských. Naštěstí pan hrabě podal pořadatelům pomocnou ruku a nabídl Horáckému džbánku k dispozici dosavadní prostory k pořádání za velice slušných podmínek. Novým pořadatelem se stala umělecká agentura Artilla (Miroslav Illa) z Brna. Financování Džbánku muselo projít značnou proměnou, protože na jedné straně se objevila možnost sponzorských příspěvků, na druhé straně finanční nároky profesionální špičky během několika málo let vzrostly významnou měrou.
Zpočátku se změna pořadatele projevila jednoznačně pozitivně. Příjemná přehlídka, doplněná o doprovodné akce (např. countrybály v DK), slušný zájem publika, to slibovalo Džbánku slušnou budoucnost. Na druhé straně přehlídka nebyla finančně soběstačná a tento trend se nepodařilo ani s časem otočit, významným sponzorem tak vlastně byla pořádající agentura. Pořadatel tedy do přehlídky investoval své zisky i ze svých jiných činností.
Vzhledem k jeho zaneprázdnění v podnikání i problémům v osobním životě se ukázalo, že Horácký džbánek je nad jeho síly, a kvalita přehlídky začala postupně upadat. Příčina byla mimo jiné i v tom, že Mirek Illa nebyl místní a nedařilo se mu vytvářet si zde pro Džbánek dlouhodobě příznivé podmínky. Situace vyvrcholila v roce 1995, kdy to vypadalo, že Horácký džbánek nebude vůbec.
Pokud mám nějaké zásluhy o tuto přehlídku, pak jsou asi především v tom, že jsem přesvědčil příslušné, aby se (poprvé a naposledy mimo zámek) konal alespoň nějaký ten Džbánek. Bylo to v sále Domu kultury, pořad sestával z odpoledního koncertu Jarka Nohavici pro děti a křtu knížky Tři čuníci, večerního koncertu Nohavica, Plíhal (spojeno s oslavou jeho narozenin) Freund a nočního country bálu (Uhlák).
III.
Od roku 1996 se pořadatelem stal Dům kultury ve Žďáře nad Sázavou a je jím dodnes. Džbánek se přesunul zpět na zámek, ale z třetího nádvoří na první, které je větší (návštěvnost se pohybuje kolem cca 1.500 lidí denně), a zelenější, takže i ve vedrech příjemnější. Džbánek zaznamenal i posun v dramaturgii. Stal se přehlídkou především významných profesionálních kapel jak starších, tak těch, které na sebe upozornily v posledních sezónách. Žánrově se postupně otvírá i dalším účinkujícím, především melodickému rocku.
Je jasné, že to zejména v prvních letech této epochy znamenala dramaturgie, že půjde o přehlídku, která na sebe nemůže vydělat ze vstupného. Důležitý tedy byl kromě tradičně vstřícného přístupu pan hraběte Kinského i postoj města a zejména jeho starosty Jaromíra Brychty. Největším sponzorem se stala Jihomoravská energetika.
V současné době je džbánek stabilizovanou dvoudenní přehlídkou s mírně konzervativní dramaturgií a stálým a velkým zájmem diváků i kapel o vystoupení.
Poznámka: Přes veškerou snahu jsem nevybádal, kdy jsem na Horáckém džbánku vystupoval poprvé, zda to bylo v roce 1985 nebo 1986. Tehdy šlo o vystoupení se skupinou Uhlák, konferenciérem přehlídky byl Mirek Kovářík. Rovněž nevím, kdy jsem poprvé sám uváděl celý Džbánek. Vím ovšem, že jsem ho uváděl určitě v roce 1989, je ovšem možné, že jsem v této roli byl už dříve. Od té doby jsem pravděpodobně uváděl Horácký džbánek vždy, ale přísahat bych na to rovněž nemohl. Možná tam jedna - dvě mezerky v první polovině devadesátých let budou. Tím chci říci, že pro skutečně fundované sepsání historie této přehlídky by to chtělo prostudovat písemné materiály. Nejvhodnější by asi byly kulturní programy Žďáru a podobné tiskoviny z posledního desetiletí. Ovšem kde je sehnat, a kde na to vzít čas?
Berte tedy článek, který jste právě dočetli, jako velmi předběžné poznámky pro toho, kdo se bude chtít do archivních materiálů ponořit.
Jiří moravský Brabec